Renault Espace Energy dCi 130 Zen - Důkladná proměna (1. díl)

Renault to při plánování nové generace modelu Espace neměl vůbec snadné – trh s velkými MPV v posledních letech povážlivě slábne a tomu samozřejmě odpovídal i trend prodeje odcházející generace (která navíc i notně přesluhovala). Zcela ukončit tuto automobilovou legendu s třicetiletou tradicí by ale určitě nebylo moudré rozhodnutí (článek o historii řady Espace jsme přinesli 31.7. 2014). Jak z toho ven? Výsledky marketingových studií výrobce mluvily jasně - jako jediná schůdná cesta se ukázala transformace tohoto modelu do tzv. crossoveru. Zatímco velká MPV se dnešním zákazníkům zdají být příliš nudná a málo „akční“, tzv. crossovery se těší stále rostoucímu odbytu. Funkce velkých MPV je naprosto jasná – jejich cílem je nabídnout větším rodinám i firmám spoustu vnitřního prostoru a variability. Co ale přináší podobně velký tzv. „crossover“? V menší míře to samé co velká MPV, ale navíc k tomu přidává mohutnější, chlapáčtější vzhled. Že se takové auto většinou za celou dobu svého života mimo zpevněné silnice nepodívá? To je pro současné zákazníky zcela nepodstatný detail, hlavní je „cool a dobrodružný“ dojem, přičemž pohon všech kol u takového vozu bude postrádat jen málokdo. Nový Espace tedy vznikl přesně podle tohoto receptu a jeho velmi uspokojivé prodeje ukazují, že se Renault rozhodl naprosto správně. Nám připadal nový Espace velmi zajímavý již při jeho české prezentaci, které jsme samozřejmě byli přítomni (viz. článek z 26.3. letošního roku), s nemalou zvědavostí jsme jej proto podrobili našemu testu.
Nepřehlédnutelný!
Jestli na něčem při výběru nového auta v dnešní době opravdu záleží, je to první dojem získaný při jeho „okukování“ a usednutí do kabiny. A v těchto disciplínách nový Espace opravdu exceluje, protože se jedná o naprosto nepřehlédnutelný a nezaměnitelný vůz, který dokáže přitáhnout pozornost okolí jako magnet. Že se rozhodně nejedná o nějakého drobečka, to naznačuje již jeho délka 4,86 m (odpovídá předchozímu Grand Espace!), šířka 1,88 m a výška 1,68 m. Pro vizuální pocit mohutnosti nově spojené s nepřehlédnutelným dynamickým nádechem jsou naprosto rozhodující dvě věci – veliká kola (testovaný exemplář jezdil na docela vysokých pneu Continental rozměru 235/65 R18, ale k mání jsou i nižší devatenáctky) a kontrast vysokého pontonu karoserie s poměrně nízkými okny (auto je o dobrých 7 cm nižší než předchůdce). Právě těmito atributy a také citelně zvýšenou světlou výškou (i při plném zatížení ještě činí 160 mm) se nový Espace nejvíce vizuálně liší od „minibusově“ působícího předchůdce. A také pojetím své přídě. Zatímco všechny předchozí generace měly karoserii jednoprostorovou (krátká příď s motorovým prostorem plynule navazovala na čelní sklo), u nového Espace je vše jinak – „čumák“ se výrazně protáhl vpřed a kapota má mnohem menší sklon. Karoserie je tedy dvouprostorové. Mohutná příď sází na zajímavý kontrast poměrně nízkých světlometů a mohutné masky chladiče, při pohledu z boku zase zaujme řešení oken – mezi čelním sklem a okny předních dveří se stále nachází pomocné trojúhelníkové okénko jako u předchůdců, zadní boční okno na úrovni zavazadlového prostoru má ale nyní velmi nevšední kapkovitý tvar, který dynamizuje záď. A pak tu samozřejmě máme chrom, spoustu chromu – nalezneme ho nejen na masce chladiče, ale také na nárazníku, kolem bočních oken, na spodku dveří i na zadní výklopné stěně. Celek vypadá hodně atraktivně a hlavně nepřehlédnutelně. Moc se nám zamlouval i světle béžový odstín laku karoserie, který autu opravdu sluší. Impozantně se tváří nejen přední LED světla, ale i dvoudílné zadní svítilny
Království komfortu a luxusu
Při prohlídce interiéru dokáže nový Espace oslnit snad ještě výrazněji, než při pohledu zvenčí. Stručně řečeno, za takovou kabinu by se nemusel stydět ani vůz prémiové značky – je totiž elegantní a útulná zároveň a působí také velmi hodnotným dojmem. Kvalitní plasty jsou zde pečlivě zkombinovány s lištami a díly s leskle černým povrchem (tzv. klavírní lak), což platí i pro výplně dveří. Dokonce i ty zadní mají horní partie z měkčeného plastu a jejich vnitřní kliky jsou vyrobeny ze skutečného kovu a nikoliv jen pokoveného plastu. Přístrojová deska je dost mohutná, ale zase ne příliš, takže nepřekáží. Její jasnou dominantu tvoří velký dotykový displej ve formě jakéhosi tabletu. Plynule na něj navazuje prohnutá část, ze které ční velmi příjemně tvarovaná řadicí páka. Tak tomu je pouze u testované základní naftové motorizace, jinak má Espace vždy samočinnou převodovku, ke které patří mimořádně elegantní páka voliče. I bez ní je ale tato část interiéru pěkná. Pod středovou konzolou se ukrývá odkládací prostor, přístupný je ovšem jen skrze boční otvory, což je hodně nepraktické. Na středové konzole se rovněž nachází kruhový ovladač multimediálního systému (s praktickým návratovým tlačítkem), který lze použít místo přímého dotykového ovládání displeje. A ještě dál se nachází pohodlná komfortní loketní opěra, po jejímž odklopení se objeví další, tentokrát již snadno přístupný odkládací prostor. Za zmínku stojí i schránka v přístrojové desce před koleny spolujezdce, která (možná po vzoru malého crossoveru Captur) využívá šikovné „zásuvkové“ uspořádání. Samočinně vyjede po pouhém dotyku prstu na patřičnou plošku. Prst se používá i pro startování motoru, protože k němu slouží tlačítko na přístrojové desce. Čipovou kartu přitom klidně můžete nechat ve své kapse. Kůží potažený volant se silným věncem se velmi příjemně drží a rozsah jeho výškového i podélného seřízení považujeme za naprosto dostatečný. Na jeho ramenech přitom není „přetlačítkováno“ jako tomu bývá u některých konkurenčních značek. Přístrojový štít je založen čistě na digitálním principu. Otáčkoměr používá klasickou dílkovou stupnici s virtuální ručičkou, zatímco údaj o rychlosti se zobrazuje ve formě číslic uprostřed něj. Po stranách se nachází dílkově zobrazovaný teploměr chladicí kapaliny (vlevo) a palivoměr (vpravo). Přes menu v palubním počítači si můžete zvolit i jiné podoby přístrojového štítu, např. „ekologický“, kdy je na stupnici otáčkoměru zobrazeno z hlediska spotřeby ideální otáčkové rozmezí. Velký středový dotykový displej funguje na dotyk prstů ochotně a dostatatečně rychle, jen se musíte smířit s tím, že na něm nevyhnutelně zůstávají otisky prstů a že jako každý tablet mohutně přitahuje prach. Hrát si s různým nastavením vozu lze opravdu dlouho a fandové elektronických „udělátek“ z toho budou jistě nadšeni. Spokojeni ovšem budou i ekologisté, protože si třeba mohou nastavit speciální monitor, který z tohoto hlediska vyhodnotí nejen průměrnou spotřebu, ale i styl jejich jízdy. Příznivci maximálního komfortu si zde zase aktivují některý z masážních programů své sedačky a nastavovat zde můžete třeba i různé jízdní asistenty nebo třeba i takovou libůstku, jako světelnou atmosféru na palubě (barvu a jas tzv. ambientního osvětlení).
Posaďte se!
Nazývat přední sedačky „sedadly“ je pod jejich úroveň – spíše se jedná o nesmírně pohodlná křesílka, nebo chcete-li klubovky. Tvarování sedáku i opěradla je super (vč. dostatečné boční opory), dlouháni by ale určitě uvítali delší opěradla, aby měli podepřené i lopatky. Opěrky hlavy jsou typicky „renaulťácké“, s rozevíratelnou konstrukcí. Ovšem i ve zcela sevřené poloze se nachází příliš vpředu a podélně posunovat jej bohužel nelze. Jinak si ale přední sedačky své uživatele hýčkají, vyhříváním, stejně jako nastavitelnou bederní opěrkou. Řidič našeho vozu si mohl užívat i již zmiňovanou masážní funkci a plně elektrické ovládání své sedačky. Tyto libůstky jsou v případě testované výbavy Zen v nabídce příplatkovéjp paketu Seat Pack za 6500 Kč. Vnitřní šířku kabiny na úrovni řidiče a spolujezdce jsme naměřili famózních 156 cm. Autor testu již otestoval a proměřil stovky vozů, ale větší číslo v této disciplíně dosud nenaměřil…pravda, dost z této hodnoty zabírá poměrně široká středová konzola, pro řidiče a spolujezdce ale i tak zbývá příčných centimetrů dost a dost. Výhled řidiče směrem šikmo dopředu bývá u vozů s hodně předsunutým čelním sklem problém (zejména na levou stranu), ale v případě nového Espace se s tím konstruktéři popasovali se ctí – sloupek mezi čelním sklem a pomocným trojúhelníkovým okénkem je totiž hodně tenký. Zadní pasažéři si na nedostatek místa či nesnadné nastupování také stěžovat nebudou – nový Espace je jedním z mála vozů, na jehož zadních sedadlech se opravdu pohodlně uvelebí i trojice dospělých. Mohou si přitom nastavit sklon svého opěradla i podélné nastavení celé sedačky a na krajních místech je k dispozici i vyhřívání. Jestliže jsou sedadla zcela vzad, má cestující s výškou 188 cm sedící za stejně vysokým řidičem mezi svými koleny a opěradlem předního sedadla ještě 15 cm volného prostoru, což je opravdu luxusní výsledek. Těsnější je to ovšem ve svislém směru, kde jsme takto vysokému jedinci naměřili mezi jeho hlavou a stropem mezeru pouhé 2 cm, mezigeneračně výrazně snížená střecha je prostě uvnitř kabiny hodně znát. Dlouhány ovšem příliš nepotěší ani minimální podepření stehen, protože podlaha před zadními sedačkami je sice příjemně plochá, ale také se nachází dost vysoko, až na úrovni horního okraje prahů. Pokud se některá ze sedaček ve druhé řadě posune zcela vpřed, koleny se opěradla před sebou můžete i dotýkat. To je ovšem extrém, běžnější bude kompromisní poloha někde uprostřed, která zajistí snesitelné místo i pro nohy dvojice cestujících sedících ve třetí řadě. Ta má k dispozici dvě výklopné sedačky, které se jinak skrývají složené v podlaze zavazadlového prostoru. Samozřejmě se zde počítá hlavně s dětmi, zatímco pro středně vysokého dospělého by zde byla akceptovatelná jen nouzová jízda na nevelkou vzdálenost. O slušný přístup ke třetí řadě se starají odklopná krajní sedadla ve druhé řadě. Pasažéři zde mohou využívat dobrodinní výdechů topení a klimatizace integrovaných do středních sloupků karoserie a k dispozici je zde i dostatečná nabídka odkládacích prostor (kapsy ve dveřích, šuplík v zadní stěně středové konzoly, schránky skryté v podlaze). Konstruktéři se ovšem snažili v rámci možností zajistit bezpečí a komfort i pasažérům ve třetí řadě – i oni tedy samozřejmě mají k dispozici bezpečnostní pásy a opěrky hlavy, jako loketní opěrky pak poslouží vhodně řešené podběhy zadních kol. Velmi dobrý pocit jsme měli z toho, že i za třetí řadou sedaček ještě zbývá relativně slušný zavazadlový prostor, a tedy i deformační zóna při případném nárazu zezadu. Pozornost věnovaná komfortu posádky je patrná i z maličkostí – třeba z toho, že mají cestující k dispozici celkem 7 bodových stropních svítilen.
Ve druhém, závěrečném pokračování tohoto testu, které zveřejníme ještě do konce letošního roku, se zaměříme na zavazadlový prostor a hlavně na dojmy z jízdy. Chybět samozřejmě nebudou ani technické údaje testované verze.
Foto autor
(16.12. 2015)
Roman Poláček
Galerie
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |