Renault typ A
Dárek k vlastním narozeninám
V posledních týdnech roku 1898 slavil Louis Renault své 21. narozeniny. Zvolil tuto příležitost k prvnímu uvedení svého nového automobilu. Byl to Renault A. Měl motor o objemu 270 ccm o výkonu 1,75 koně a třírychlostní převodovku. Mohl dopravovat dva dospělé lidi rychlostí až 50 km/h. Typ A byl postaven na bázi De Dionovy čtyřkolky. V roce 1899 otevřeli bří. Renaultové (Renault Fréres) svou dílnu na Avenue du Cours v Billancourtu. 12.června se zúčastnili Pařížského autosalonu již se dvěma modely, typem A a B. Typ B byl vybaven motorem o objemu 450 ccm . Oba motory byly chlazeny vzduchem. Toho roku bylo vyrobeno 76 vozidel a v továrně bylo zaměstnáváno 110 lidí.
Je to až k nevíře, že takovýto motorek mohl hýbat vozidlem obsazeným dvěma dospělými lidmi rychlostí až 50 km/h. v levé části obrázku je patrné sání s ovládáním plynu a množství nasávaného vzduchu. Ozubené kolo na pozadí sloužilo k přenosu lidské síly při startování.
V době, kdy Louis Renault stavěl své první vozítko bylo mazání ještě oddělené. V černé nádobce byl olej, který se rozváděl pomocí měděných trubiček k motoru, převodovce a diferenciálu. Potřebný tlak oleje dodávaly dvě manuální pumpičky. Vpravo si povšimněte startovací kliky.
Z našeho dnešního pohledu nám bude způsob ovládání tohoto vozítka připadat poněkud těžkopádný a složitý. Věci a ovládací prvky, které bychom hledali na svých obvyklých místech bychom jednoduše nenašli. Vozík měl totiž pouze jeden pedál, který ovládal pásovou brzdu na kardanovém hřídeli. Spojka byla ovládána táhlem vpravo, řazení jednotlivých rychlostních stupňů se provádělo otáčením rukojeti nad táhlem spojky. Na pouzdru tyče řízení jsou upevněny otočné prvky, kterými se řídilo množství nasávaného vzduchu, benzínu a předstih zapalování.
Jak už bylo řečeno, nic nebylo na svém místě a všechno bylo jinak. Na obrázku je detail pásové brzdy působící na zadní kolo. Tyto brzdy měl vozík dvě, na každém kole jednu. Celkem byla Voitruetta vybavena třemi brzdami. Přední kola nebyla brzděna vůbec. Výpletem kola je vidět diferenciál, který roznášel hnací sílu na obě kola.
Pocit z jízdy musel být skutečným zážitkem. Řidič a spolujezdec seděli na kožené lavici poměrně vysoko, takže jejich hlavy byly výš než hlavy kolemjdoucích zvědavců. Navíc nebyli ve výhledu omezováni žádnou karosérií, jejíž sloupky jsou tak často zdrojem kritiky výhledu z moderních aut.
Pravou rukou ovládal řidič páku zadních brzd. Ta byla vybavena aretací a mohla sloužit i jako parkovací.
Srdce každého nadšence zaplesá při pohledu na podvozek Voitruetty. Vlevo je vidět setrvačník na nějž navazuje spojka s převodovkou. Na hřídeli převodovky je umístěna pásová brzda ovládaná pedálem z místa řidiče. Teprve pak následuje křížový kloub a kardanový hřídel. Děrovaný válec vlevo nahoře je tlumič výfuku. Měděná trubička zásobovala diferenciál olejem.
Ke stému výročí jsme repliku typu A vytáhli na vzduch. Takhle tedy nějak mohla Voitruetta vypadat dne 21.12.1898 v Paříži v den historicky první jízdy Louise Renaulta vozidlem RENAULT. Tehdy se s přáteli vsadil údajně o láhev Šampaňského, že se svým vozítkem vyjede poměrně strmý kopec v ulici Lepic na Montmartru... a vyhrál.
Viktor Kazda
Galerie
 "Renault A | Olejnička se dvěma pumpičkami") |
 "Renault A | Detail kola s brzdou") |
 "Renault A | Detail sedadla a brzdy působící na zadní kolo") |
 "Renault A | Motor. Povšimněte si detailů.") |
 "Renault A | Po letech na čerstvém vzduchu") |
 "Renault A | Ovládání plynu, spojky a řazení") |
 "Renault A | Hlavní a jediné světlo") |
 "Renault A | Detail tlumiče výfuku a brzdy") |