18. sraz očima posádky č.66
18. Sraz Renault clubu ČR očima posádky č. 66
Aneb Sladké brambory – Na to jak jsme to zeslonili bylo 4. místo docela úspěch.
18. Sraz se nesl v pohodovém duchu. Celkově byl trochu odlišný od ostatních, nikoliv však ohňostrojem jako 17., ale absencí speciálu Nákupní vozík – Auto s kolečky z nákupního vozíku, místy zaměňované za kola z kontejneru (Nahradil jej trabant, indiánsky „Zahnešdopravajedešdoleva“) a kvůli nedostatku času vypuštěním spanilky. I tak byl ale pohodový a moc jsem si ho užil.
Přípravy
Loňské 3. a 5. místo a 3. místo celkem nám notně zvedlo sebevědomí. Rozhodli jsme se natrénovat – sbírali jsme PETky na trénink zručky, papíry pro trénink orienťáků… A výsledek? PET lahve leží pod nánosem prachu v dílně a navigaci jsem začal studovat ve čtvrtek večer. V pátek jsem přišel ze školy, kopnul do sebe ostružinovej kompot studujíce u toho ještě jednou pár cvičných iti. Za pár hodin dorazil zbytek rodiny a začlo se s finálními přípravami. Tzn. vyluxovat káru, nalepit nové nálepky TGV, zapakovat se. Vše bylo do hoďky hotové a vyrazilo se. Ovšem bez jídla, které jsem vtipně zapomněl doma na stole, a s nouzovými prášky na alergii, které mi došly.
Mělník
Cestu jsme zvládli docela dobře, i s přestávkou na mytí káru a na občerstvení posádky. Při vjezdu do kempu nás uvítal hlas předsedy DDT Viktora. Rychle jsme vyrazili zabrat fleka na ploše, vzít klíčky od chaty a hurá na plac. Nestihli jsme toho moc, ale údaj o startu čumjízdy naštěstí ano. Trochu mě rozhodil, páč se začínalo až po totálním setmnění.
Čumjízda
Rozložení posádky:
Tom – Řidič
Sisa – Navigátorka
Já – Hlavní čumil
Honza – Co-čumil
Dbali jsme startovního čísla, takže naše 66 vyrazilo jako 15. v pořadí. Ihned za kruháčem v kempu jsme zmapovali trať, omrkli fotky a k 5-ti bodovým dopsali vykřičníky. Připravil jsem si baterku a vyrazilo se. Trasa vedla přes různé přilehlé díry na jih od Mělníka, z nich jedna tam byla dokonce dvakrát. Tedy dvě vesnice pod stejným názvem, což mělo za následek místy až 40 km dlouhou zajížďku. My jsme jeli docela svižně, bodíky naskakovaly. O zajížďce již vím pouze z vyprávění, protože jako hlavní čumil jsem samozřejmě usnul ve 3/4 jízdy.
Sobota
Vstávání nebylo zrovna tím po čem bychom toužili a tak jsme vyspávali, a kdyby ráno alergie nezakokrhala, spali by všichni jako šípková růženka. Kopnul jsem do sebe prášek a něco na hlad a vydal se na plac. Tam už patroloval z kůlu v plotě alias Hlídací věže DDT a odříkával program. Ráno se měla absolvovat 1. zručka s našimi vozy, káry, vehikly, monstry, miláčky, vlaky, emany atd., poté spanilka, jízda s výše zmíněným trabošem, po které se měl vyfasovat itinerář a zmizet na orienťák.
Zručka 1
Jak se ukázalo, nečekal na nás žádný dvojitý motýl. Přibyla jedna garáž, do ní jedny dveře, jakásy tyčka s řídítky zapíchnutá v zemi a zastříbrnicované potapěčské brýle. Těžko říct jestli jsem měl větší strach já z oné tyčky – simulátoru opice nebo taťulda z brýlí, či mamka o zdraví auta, ale nic naplat. Ještě horší však bylo, že jako 2. vícemistři jsme museli na start třetí. Tři, dva, jedna, GO GO GO GO GO! Vyrazil jsem k opicoklacku a začal se motat. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10! Teď nastala ta otázka – Blít či neblít. Pořád to ale nemělo na simulátor mořské nemoci, ale co víme co se na podzim bude dít, třeba organizátoři nějaký takový křeslo postaví… Chvíli jsem se snažil dostat trávu v mém pohledu dolů, ale pak jsem se rozběhl rovně, tedy v úhlu 45° od předpokládaného směru. Už vůbec nechápu, jak jsem dokázal prokličkovat mezi dvěma bazénky, natož trefit virtuální dveře do garáže. Rozplácl jsem se o TGV, oběhl ho, popadl kliku a už se startovalo. Vypálil jsem dozadu abych mohl říct, jak daleko jsme od stěny garáže (3 kužely za náma). Vtom dovnitř dolehla salva smíchu, takže to asi udělalo i dojem. Naklusal jsem zpět a vydal instrukce… Celé jsme to objeli docela dobře, pouze s 10 body za neúplné zajetí do garáže, kde jsme asi 20 dalších ztratili kličkováním od stěny ke stěně. No jo, jak mám sakra vědět že po slepu se na povel „Rovně“ jede těžko…
Zručka 2
Spanilka byla fuč, ani nezačala. První zručky trvaly 2× déle než se předpokládalo, tak se rovnou na plochu dojelo s trabantem. Co dodat – zvláštní způsob řazení, posunuté pedály a převrácené řízení udělali své. Pomale jsem se chtěl jít zeptat časomíry co chcou na pomník, ale renaulťáci nejsou žádný máčky a nakonec se vždy vyhnuli.
Orienťák
Posádka:
Tom – řidič (Kvůli nově zjištěnému pravidlu, že se nesmí řidič měnit)
Já – navigátor
Sisa – mapa
Honza – přídavná zátěž
Orienťák se startoval normálně, protože po trabantu pro změnu zbylo času více. 66 tentokrát vyrazilo až někde po dvacítce, zato následováno pětaosmdesátkou xD. Opět pauza za kruháčem, poté výjezd. Doprava, doleva, rovně přes rondl, kostelní věž vlevo, kříž na vrcholu hory… Nic nás nemohlo zastavit, snad leda kamion šprajcej přes silnici. Jelo se v pohodě, Géčko jsme zvládli, jelo se do bodu A. Zde byla plánovaná procházka, ohodnocená +1 hodinou jízdního času, s úkolem, za který bylo +30 minut. Organizátoři dobře věděli, proč je tam dávají, jinak totiž nebyla šance to stihnout. OK, procházka v poho, jede se dál. Doleva… počkej, ale kdyť to vypadá úplně jinak… jeď tam… brzdi dál to nesedí… kdyť to může být vynechaný, otoč to… Hele Havrani tam jedou taky dolů jedem… Prostě zmatek. Skutečnost, že se jednalo o reálný údaj byla velmi zdrcující, kór když jsme nevěděli kam dál, protože kterákoli alternativa nám připadala špatná. Nějak jsme se vymotali a pak přišlo něco ještě horšího. Itinerář nás naváděl do slepé vesnice. To je přece blbost… ale tamti tam taky jedou… za jedněma už jsme jeli a taky blbě… tak jeď rovně… Další chyba, protože takhle jsme se akorát nevědomky rozhodili, že přejedeme bod B, který zde byl schovaný. Cestu zpět jsme nezapisovali. Proč taky, za chybějící kontrolu je –100 bodů, za přebývající –60, a kdyby jsme jeli totálně blbě, tak se to sečte. V závěru jsme se dozvěděli že jsme více měňe jeli správně.
Neděle
V neděli se událo toto:
Vyspávání
Vědomostní test
Viktor byl na nohách už v 10:00, což jsme na předchozích 2 srazech neviděli ;-)
Ve zkratce: Při vědomostním testu jsme, blbouni, zapomněli kouknout, jestli něco není na druhé straně. Proto nás 2. místo překvapilo. Na prvním místě ve srazu se umístil úřadující mistr Márty, druhé obsadil dvojnásobný mistr 100kuč, na třetí se zaslouženě vyhoupli Havrani. My, zdeprimovaní naším postupem, znčení alergiemi a vyčerpáním, jsme se odebrali optat se na výsledky, odevzdat fotky z karty a odjet. Tak co, jak jsme dopadli, je to dvoj nebo trojciferný??? Co blbneš, kdyť jste čtvrtí… To s náma trhlo. Bramborové medaile jsme si udělali až doma :-)
Verdikt
Jedním slovem: Paráda. Výsledek ucházející, srandy kopec, vydařený víkend. Mnohokrát děkuji všem organizátorům, Viktora bych navrhoval na metál za pevné nervy, dobré nápady a krásné počasí… Těším se na další.
Hodně radosti s autama přeje David.
Zpět na seznam srazů